Font Size
   

Tisk

Proč ne opera v koncertním sále? - recenze, duben 2010

Recenze koncertu se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK, 25.4.2010

Kryštof Málek, 3.5.2010


Bývá dobrým zvykem láteřit v Čechách na nedostatek a kvalitu sólových operních hlasů. Nečetní kritici operních produkcí se pak s velkou chutí a nutno říci, že většinou i oprávněně, pouštějí do nových počinů našich operních domů a vytýkají jim, vedle režie, hudebního nastudování a scénografie i špatný výběr sólistů.V poslední době se v souvislosti s nástupem mladých absolventů hudebních škol zdá, že se začíná blýskat na lepší časy. Potvrdil to i ojedinělý, nicméně zdařilý a záslužný projekt Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK, který se uskutečnil v rámci Nedělního rodinného cyklu poslední dubnovou neděli pod provokativním názvem „Proč ne opera v koncertním sále“.

 

Sedmdesátiminutový tématicky koncentrovaný koncert představil zajímavou plejádu operních skladatelů (Bizet, Verdi, Donizetti, Mascagni, Rossini, Mozart ad.) a především tři doposud nepříliš známé zpěvačky. Každá z nich přitom disponuje technicky skvěle zvládnutým hlasem, osobitým témbrem a jedinečným naturelem. Vizuelně křehce působící sopranistka Olga Jelínková představila svůj koloraturní soprán s velkým hlasovým rozsahem v náročné árii z Verdiho Sicilských nešpor a v jiskřivé Zvonkové árii Léa Delibese. Druhá sopranistka Lucie Fišer Silkenová, která stále ještě studuje na pražské HAMU, zaujala nádhernou barvou a sílou hlasu, který posluchače strhl v árii Lucie z Donizettiho Lucie z Lammermooru a v árií Musetty z Pucciniho Bohémy. Velký hlas, který jednou bezpochyby zvládne i náročné role italského a německého repertoáru. Mezzosopranistka Barbora Polášková zaujala okamžitě, a to úvodní Habanerou Georga Bizeta, kterou pojala naprosto suverenně, živě, s působivým temperamentem a díky svému hlasovému rozsahu a síle hlasu vyvrátila opakovaná tvrzení, že zpěvák nemůže Smetanovu síň „uzpívat“.  Obdobně i její Dalila z Saint-Saënsovy opery Samsona a Dalila v sobě měla sugesci, která vyvolala ono proslulé posluchačské mrazení. Program odpoledního koncertu přinášel plynule vystoupení těchto tří skvělých zpěvaček, které se představily i v duetech a v závěru, zcela logicky, v temperamentně pojatem tercetu tří dam z Mozartovy Kouzelné flétny. Vrcholem koncertu, i díky disciplinovanému a netradičně dobře naladěnému i vyladěnému orchestru, byl Květinový duet z opery Lakmé Lea Delibese v interpretaci Olgy Jelínkové a Barbory Poláškové. Krásně vedené, barevně i intonačně vyrovnané hlasy, které posluchače navodily do příjemně smutné nostalgické nálady, která bezpochyby také patří do světa opery. Nelze upřednostňovat žádnou ze tří účinkujících zpěvaček. Každá z nich byla svým způsobem objevem a lze tušit, že o nich ještě uslyšíme. Jestli to bude záhy a jestli to bude díky jejich angažování v Čechách či na některé zahraniční scéně, již záleží na vedení našich operních domů. Byl by však hřích je nechat utéci příliš daleko, ať už z pohledu oboru, tak i geograficky.

Velkou pochvalu si zaslouží i orchestr a dirigent. Přestože je FOK především těleso symfonické, doprovázel vystoupení tří mladých dam velice citlivě a muzikálně. Dirigent koncertu Jiří Mikula, který s FOKem vystupoval poprvé, potvrdil, že zvolený repertoár dokonale ovládá a dal prostor každé zpěvačce v jejich jedinečnosti. Orchestr vzácně spolupracoval a tak závěrečný dlouhotrvající potlesk patřil i jemu. Více takových koncertů, protože název se ukázal zcela na místě: proč vlastně ne opera v koncertním sále?