Font Size
   

Tisk

Radniční listy Olomouc, říjen 2013

Radniční listy Olomouc, říjen 2013, rozhovor s Barborou Poláškovou

Opera je jako fotbalový zápas, jen u toho musíme myslet, říká mezzosopranistka Moravského divadla Olomouc Barbora Polášková

Myslíte si o sobě, že jste flexibilní? Tak to jste asi ještě nepoznali operní zpěvačku Barboru Poláškovou. Mladá půvabná žena s nezaměnitelným hlasem, kterým publikum spolehlivě přikurtuje k sedačkám, ovládá spoustu jazyků, umí tančit, hrát na hudební nástroje, a kromě toho je schopná se za pět dní naučit roli Carmen či po několikahodinové přípravě zaskočit za kolegyni v úplně jiném divadle. „Jsem dost houževnatá a cílevědomá, a taky tvrdohlavá, někdy až moc,“ směje se mezzosopranistka Barbora Polášková. „Ale s poctivostí a láskou k práci člověk dojde nejdál.“

 
 

Po konzervatoři jste se rozhodla pro studium italštiny na vysoké škole. To bylo kvůli opeře?

Ano, italštinu jsem si vybrala právě z tohoto důvodu. Ale na jazyky jsem se dala také proto, že mě vždy hodně bavily a chtěla jsem si rozšířit obzory i v jiném oboru než je hudba a zpěv.

 

V té době už jste se věnovala hudbě profesionálně?

Nějaké koncerty jsem měla už na střední škole, ale v tak mladém věku je to komplikovanější, v divadlech studenty rádi nevidí a není to moc dobré ani pro pěvecký vývoj, protože hlas zraje a čím nižší hlas, tím delší doba zrání.

 

Kdy dozrává takový hlas mezzosopranistky?

Podle mého názoru tak kolem čtyřicítky, po čtyřicítce.

 

Takže vy ještě nejste zralá?

Myslím si, že ne, zrát a vyvíjet se budu celý svůj profesní život.

 

V jakém jazyce se vám nejlépe zpívá?

Nejlépe se mi samozřejmě zpívá v mateřštině, a to je čeština. Jazykem opery je italština, ale kouzlo zpěvnosti nacházím také ve francouzštině či o něco tvrdší němčině.

 

Všechny tyto jazyky umíte? Nebo dostáváte jen fonetický přepis textu?

Mluvím anglicky, italsky, francouzsky, německy, takže rolím rozumím.

 

Jak operní pěvci pečují o hlas? Máte speciální „vychytávky“?

Asi narážíte na konzumaci syrových vajec či jiných podobných zakořeněných mýtů. Není tomu tak, je to věc zcela individuální. Na mě třeba blahodárně působí, když si jdu hodně brzy lehnout a kvalitní spánek podpořím sklenicí černého piva. Dobré rozpoložení před výkonem mi navodí také dobré jídlo.  Představení je ohromná fyzická námaha, někdo to dokonce přirovnává k fotbalovému zápasu, jenomže my u toho musíme ještě myslet. Proto se snažím být v co nejlepší fyzické a psychické kondici.

 

Máte jako profesionální hudebníci, kteří se vyhýbají třeba štípání dřeva, nějaká omezení? Zakazuje vám režisér zahulákat si u táboráku s kytarou?

Nikdo nás v ničem neomezuje, vše je otázka osobního přístupu. Ale znám i takové, kterým nevadí stěhovat nábytek v den premiéry. Naopak já v den představení hodně odpočívám a relaxuji, abych pak večer mohla podat co nejlepší výkon.

 

Který okamžik je v tomhle povolání nejlepší? Potlesk publika?

Největší odměnou pro mne je, když moje snaha najde v publiku své adresáty, které mohu tím, co dělám potěšit a na chvíli odpoutat od starostí všedního života. Moje práce mi pak přináší naplnění a zadostiučinění. Krásné je navození tvůrčí symbiózy mezi protagonistou a obecenstvem.

 

První příležitost tohle zažít jste dostala právě v Olomouci v roce 2010. Jak jste se sem z Prahy dostala?

Z Prahy jsem přijela vlakem… (smích) Ale teď vážně, zavolal mi můj kamarád Jiří Přibyl ohledně předzpívání do operního souboru Konkurz jsem absolvovala a za několik dní se mi vedení opery ozvalo s nabídkou angažmá. Tuto jsem přijala a asi za dva týdny mi  volali znovu, zdali bych chtěla narychlo vstoupit do studijního procesu hlavní postavy v opeře Carmen. Tu jsem vždy moc toužila hrát.  Bylo to jen asi měsíc před premiérou, krátce před tím, než měly začít aranžovací zkoušky na jevišti. To znamená, že v tu dobu už musíte umět roli zpaměti. Takže jsem se ji asi za pět dní naučila celou jak textově, tak hudebně. Hodně mi pomohla znalost francouzštiny, kterou jsem studovala na vysoké škole. A takto jsem naskočila do rozjetého vlaku. Byla to moje první velká role, můj debut.

 

Ze dne na den se změnil celý váš život, stěhovala jste se do Olomouce, byla jste tady někdy předtím?

Jistě, mám na Moravě spoustu příbuzných. Trvalé bydliště mám sice v Praze, ale určitě víc než polovinu času trávím na cestách, buď v Olomouci, nebo kdekoli jinde. Našla jsem si tu v divadle partnera, Petra Martínka, takže bydlíme spolu. Naštěstí je z oboru a chápe, že život umělce je tak trošku „na kolečkách“.

 

Takže Olomouc je pro vás osudová - vysněná role, životní partner...

Určitě! Jsem tady hodně spokojená, i publikum mě moc hezky přijalo. Získala jsem cenu čtenářů Olomouckého deníku, což mě opravdu velice potěšilo. Jsem ráda, že mám v Olomouci své obecenstvo a nejcennější je pro mne názor diváka, který s odstupem doby vidí znovu Carmen v mém podání a konstatuje pozitivní vývoj mého hlasu a hereckého projevu.

 

Máte tady za ty tři roky nějaké oblíbené místo?

Olomouc je krásná a přirostla mi srdci, říkám jí taková malá Praha. Miluji zdejší náměstí, historické centrum, radnici, parky a moc ráda chodím do kostela Sv. Michala. Olomouc je moje první angažmá. Na to se nezapomíná, ať jste pak kdekoli.

 

Kromě Carmen jste excelovala v hrách Prodaná nevěsta, Limonádový Joe, Lucia di Lammermoor, Noc plná světla, Falstaff , Čert a Káča, Polská krev, Evžen Oněgin, Ples v opeře, Nabucco, Noc na Karlštejně. Která role vás baví nejvíc?

Baví mě všechny postavy.  Třeba konkrétně v Noci na Karštejně role Aleny, kde se dokonale vyřádím. Mám srovnání, neboť jsem ve stejné inscenaci nově nastudovala roli Elišky Pomořanské, která se nachází v jiné výrazové poloze.

 

Přece jen musí být nějaká role „oblíbenější“, je to ta osudová Carmen?

Carmen je rozhodně osudová, díky ní jsem vlastně tady. Ale jsou i jiné role, které mi otevřely cestu do dalších divadel. Jednou z nich je Wanda v Nedbalově Polské krvi. Díky ní jsem měla možnost hostovat v Hudebním divadle v Karlíně. Režisér Gustav Skála mi jednou v sobotu večer volal, co dělám zítra. Tak jsem říkala, že mám volno a on mi oznámil, že jim onemocněla Wanda a já ji zítra ve tři odpoledne zpívám v Karlíně.

 

To je možné takhle bez přípravy zahrát tutéž roli v jiném divadle?

Role je stejná, ale texty byly jiné, i ty zpěvní, pak samozřejmě aranžmá. Jsem ale zvyklá se z vysoké školy na zkoušky naučit přes noc, takže jsem si v jedenáct večer na vrátnici Karlínského divadla vyzvedla video, noty, texty a přes noc se vše naučila. Druhý den jsem prostě vplula do představení a byl to úspěch. A to takový, že dokonce z orchestru volali „Bravo Olomouc!“  Na to konto si mě vybral režisér do Polské krve v divadle v Plzni.

 

Kromě angažmá v Olomouci tedy hostujete v dalších divadlech, vydáváte CD, stíháte ještě i nějaké koncerty? Co teď aktuálně připravujete?

Koncem října mě čeká velký projekt, koncert se Severočeskou filharmonií Teplice pod vedením italského dirigenta Alfonsa Scarana. Na programu je Schulhoffova Symfonie pro alt a orchestr Menschheit. V této sezoně budu také vystupovat s Moravskou filharmonií Olomouc či jinými tělesy. Za zmínku stojí určitě také mé březnové turné v Brazílii, kde jsem vystupovala s jedním z nejlepších světových orchestrů, Sao Paulo Symphony Orchestra.

 

Nedávno vás mohli diváci opět vidět v open-air představení Nabucco, které se konalo v rámci Dnů evropského dědictví na Horním náměstí. V čem spočívá hlavní rozdíl mezi zpíváním venku a uvnitř?

Je to jiné hlavně v tom, že zpíváme na mikroporty. V tuto chvíli je naším velkým partnerem zvukař, na kterém závisí výsledný efekt.

 

Jako první jste dostala hned svou vysněnou roli. Máte teď ještě vůbec nějakou?

Mám. Chtěla bych hrát Dalilu v Saint-Saënsově Samsonovi a Dalile, to je pro mezzosopranistky nádherná postava se spoustou krásných árií. A potom nějaké Verdiho opery, ale to doufám všechno časem přijde. Docela ráda bych si zazpívala Ježibabu ve Dvořákově Rusalce.

 

Netoužíte po Rusalce? Která žena by chtěla hrát Ježibabu?

(smích)    Třeba já. A víte proč? Protože Rusalka je nejkrásnější česká opera.

 

CV

- narodila se v Praze

- studovala konzervatoř v Praze a v Plzni

- vystudovala Filologii italštiny na FF UK

- začínala ve sboru Národního divadla v Praze, poté zpívala v Pražském filharmonickém sboru

- čtyři roky pracovala jako produkční v Oddělení kultury na Pražském hradě

- vystupuje pravidelně po celé republice, jako sólistka absolvovala turné po Brazílii, Japonsku a Izraeli, zpívala ve Vídni či Bruselu

- spolupracuje s předními světovými a českými orchestry (Sao Paulo Symphony Orchestra, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Pražská komorní filharmonie, Fihlarmonie Brno, Moravská filharmonie Olomouc, Severočeská filharmonie Teplice, Filharmonie Bohuslava Martinů či Komorní filharmonie Pardubice).

- vyšly jí dva kompaktní disky s operními áriemi 19. a 20. století a s hudbou současného skladatele Zdeňka Zahradníka, v roce 2011 jí vyšlo CD s písněmi Almy Mahlerové a za doprovodu Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK.

- v červnu 2010 úspěšně debutovala jako Carmen v Moravském divadle Olomouc, kde v současné době působí jako sólistka opery a operety. Zároveň vystupuje jako host v Divadle J. K. Tyla v Plzni a v Divadle F. X. Šaldy v Liberci.

- obdržela cenu čtenářů Olomouckého deníku za nejlepší umělecký výkon sezony 2012/2013 v kategorii opera a operet