Font Size
   

Opera PLUS - Operní panorama Heleny Havlíkové, Opera 2011: první postřehy

Opera PLUS, 8.3.2011, Helena Havlíková

Operní panorama Heleny Havlíkové, Opera 2011: první postřehy

Slibný talent získala olomoucká opera v Barboře Poláškové. Její pojetí Carmen vychází z předností této mladičké mezzosopranistky: na první pohled se jeví jako půvabné neviňátko s tvárným vyrovnaným hlasem, ve skutečnosti dobře ví, co na muže prvoplánově zabírá a dokáže „zavrčet“. Pro plnější výrazové polohy nespoutané, divoké a vášnivé ženy ještě potřebuje více zkušeností, ale i režijní vedení, které by jí pomohlo najít širší rejstřík hereckých prostředků.

 

Hudební rozhledy - koncerty se Zdeňkem Mácalem a FOK, březen 2011

Hudební rozhledy, č. 3/2011, Ludvík Kašpárek

Koncerty se Zdeňkem Mácalem a Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK - 26. a 27.ledna 2011

Jako interpretku písní posluchači poznali znamenitou mezzosopranistku Barboru Poláškovou. Je sotva uvěřitelné, jak přesvědčivě mladá umělkyně potvrdila své ambice jedné z nejvýraznějších představitelek nastupující pěvecké generace. V každé z písní citlivě vystihla její atmosféru, její kultivovaný hlas se bez problémů, uvolněně a bez jakékoli forze nesl nad Mácalem decentně modelovaným orchestrálním předivem. Imponující se ukázal nejen samotný objem, ale i rozsah jejího příjemného hlasu, znělého i v krajních polohách.

 

Koncert s Evou Urbanovou, říjen 2010

Opera PLUS, 14.10.2010, Ondřej Šupka

Urbanová však nebyla jedinou sólistkou večera, „na pomoc“ si totiž přizvala mladou mezzosopranistku Barboru Poláškovou. Ta přednesla obě Ukolébavky ze Smetanovy Hubičky, árii Rosiny „Una voce poco fa“ z Rossiniho Lazebníka sevillského a árii Dalily „Mon coeur s´ouvre a ta voix“ se Saint-Saënsovy opery Samson a Dalila. Polášková zaujala publikum ohebným hlasem, který všechny Rossiniho koloratury zvládal nejen s technickou jistotou, ale především se sympatickou neokázalostí. Hlas zněl příjemněji v nižších polohách a pomalejších tempech, což se projevilo především v krásně provedené árii Dalily, naopak na dvou místech v Rossinim nevyzněly nejvyšší tóny úplně přesvědčivě, dokonce s menší intonační nejistotou. Polášková celkově působí velmi příjemným dojmem a nelze u ní nepostřehnout také přirozený herecký talent, což se ukázalo zejména ve dvou duetech, na kterých se podílela spolu s Urbanovou. První z nich byl zařazen jako poslední číslo před přestávkou – jednalo se o dialog ježibaby a Rusalky ze třetího dějství Dvořákovy opery. Poláškové ježibaba byla opravdu „jedovatá“ a démonická. Podruhé se obě sólistky setkaly na pódiu při druhém a zároveň posledním přídavku, který si vytleskalo nadšené publikum. Znovu přišla na pořad Dvořákova ježibaba, tentokrát árie „Čury mury fuk“, na jejíž interpretaci se vitpně podílely obě pěvkyně, střídajíce se vzájemně v jednotlivých replikách.

 

Lidové noviny - Carmen, recenze, červenec 2010

Lidové noviny, 2.7.2010, Helena Havlíková

Nejlepší je olomoucká. Olomoucká Carmen je v režii Michaela Taranta dynamická, pulzující, výborně využívá scény Jaroslava Milfajta, jež dění vrství do ochozů rondelu, který se různě otevírá a uzavírá a otáčí. Michael Tarant v Olomouci svůj režijní rukopis dovedl téměř k dokonalosti, vtipně, ba i neotřele domýšlel logikou příběhu. Olomoucká Carmen – mladičká a velice talentovaná Barbora Polášková, vypadá jako půvabné neviňátko, kočička, která umí nejen vystrčit, ale pořádně zatnout drápky, když není po jejím. Do koncepce takové Carmen se velmi dobře hodil její tvárný a technicky zvládnutý vyrovnaný hlas, aniž svým objemem musí zrovna bourat divadlo.

Kopii článku v pdf najdete zde.

 

Proč ne opera v koncertním sále? - recenze, duben 2010

Recenze koncertu se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK, 25.4.2010

Kryštof Málek, 3.5.2010


Bývá dobrým zvykem láteřit v Čechách na nedostatek a kvalitu sólových operních hlasů. Nečetní kritici operních produkcí se pak s velkou chutí a nutno říci, že většinou i oprávněně, pouštějí do nových počinů našich operních domů a vytýkají jim, vedle režie, hudebního nastudování a scénografie i špatný výběr sólistů.V poslední době se v souvislosti s nástupem mladých absolventů hudebních škol zdá, že se začíná blýskat na lepší časy. Potvrdil to i ojedinělý, nicméně zdařilý a záslužný projekt Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK, který se uskutečnil v rámci Nedělního rodinného cyklu poslední dubnovou neděli pod provokativním názvem „Proč ne opera v koncertním sále“.

Číst dál: Proč ne opera v koncertním sále? - recenze, duben 2010

 

Strana 4 z 5