Font Size
   

Koncert s Evou Urbanovou, říjen 2010

Opera PLUS, 14.10.2010, Ondřej Šupka

Urbanová však nebyla jedinou sólistkou večera, „na pomoc“ si totiž přizvala mladou mezzosopranistku Barboru Poláškovou. Ta přednesla obě Ukolébavky ze Smetanovy Hubičky, árii Rosiny „Una voce poco fa“ z Rossiniho Lazebníka sevillského a árii Dalily „Mon coeur s´ouvre a ta voix“ se Saint-Saënsovy opery Samson a Dalila. Polášková zaujala publikum ohebným hlasem, který všechny Rossiniho koloratury zvládal nejen s technickou jistotou, ale především se sympatickou neokázalostí. Hlas zněl příjemněji v nižších polohách a pomalejších tempech, což se projevilo především v krásně provedené árii Dalily, naopak na dvou místech v Rossinim nevyzněly nejvyšší tóny úplně přesvědčivě, dokonce s menší intonační nejistotou. Polášková celkově působí velmi příjemným dojmem a nelze u ní nepostřehnout také přirozený herecký talent, což se ukázalo zejména ve dvou duetech, na kterých se podílela spolu s Urbanovou. První z nich byl zařazen jako poslední číslo před přestávkou – jednalo se o dialog ježibaby a Rusalky ze třetího dějství Dvořákovy opery. Poláškové ježibaba byla opravdu „jedovatá“ a démonická. Podruhé se obě sólistky setkaly na pódiu při druhém a zároveň posledním přídavku, který si vytleskalo nadšené publikum. Znovu přišla na pořad Dvořákova ježibaba, tentokrát árie „Čury mury fuk“, na jejíž interpretaci se vitpně podílely obě pěvkyně, střídajíce se vzájemně v jednotlivých replikách.

 

Lidové noviny - Carmen, recenze, červenec 2010

Lidové noviny, 2.7.2010, Helena Havlíková

Nejlepší je olomoucká. Olomoucká Carmen je v režii Michaela Taranta dynamická, pulzující, výborně využívá scény Jaroslava Milfajta, jež dění vrství do ochozů rondelu, který se různě otevírá a uzavírá a otáčí. Michael Tarant v Olomouci svůj režijní rukopis dovedl téměř k dokonalosti, vtipně, ba i neotřele domýšlel logikou příběhu. Olomoucká Carmen – mladičká a velice talentovaná Barbora Polášková, vypadá jako půvabné neviňátko, kočička, která umí nejen vystrčit, ale pořádně zatnout drápky, když není po jejím. Do koncepce takové Carmen se velmi dobře hodil její tvárný a technicky zvládnutý vyrovnaný hlas, aniž svým objemem musí zrovna bourat divadlo.

Kopii článku v pdf najdete zde.

 

Proč ne opera v koncertním sále? - recenze, duben 2010

Recenze koncertu se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK, 25.4.2010

Kryštof Málek, 3.5.2010


Bývá dobrým zvykem láteřit v Čechách na nedostatek a kvalitu sólových operních hlasů. Nečetní kritici operních produkcí se pak s velkou chutí a nutno říci, že většinou i oprávněně, pouštějí do nových počinů našich operních domů a vytýkají jim, vedle režie, hudebního nastudování a scénografie i špatný výběr sólistů.V poslední době se v souvislosti s nástupem mladých absolventů hudebních škol zdá, že se začíná blýskat na lepší časy. Potvrdil to i ojedinělý, nicméně zdařilý a záslužný projekt Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK, který se uskutečnil v rámci Nedělního rodinného cyklu poslední dubnovou neděli pod provokativním názvem „Proč ne opera v koncertním sále“.

Číst dál: Proč ne opera v koncertním sále? - recenze, duben 2010

 

Barbora Polášková - rozhovor, FOKus, duben 2010

Kdy jste se rozhodla věnovat se profesionální dráze zpěvačky ?

Myslím, že jsem se nerozhodla, spíš si mě zpěv vybral sám. Sudičky mi daly do vínku hlas a to ostatní se tak nějak poskládalo. Člověk na sobě musí hodně pracovat a mít štěstí, ale v zásadě se domnívám, že je k něčemu předurčen a má ve svých rukou,jak se svým darem naloží.  Ale abych byla konkrétnější, zpívat jsem začala v šesti letech v dětském pěveckém sboru Radost Praha, kde se postupně prohlubovala moje láska k hudbě. To přirozeně vyústilo do touhy věnovat se sólové kariéře a jít na konzervatoř, kterou jsem před několika lety úspěšně absolvovala.

Číst dál: Barbora Polášková - rozhovor, FOKus, duben 2010

 

Barbora Polášková – Rozhovor, Praha, říjen 2009

Jaké je to být zpěvačkou?

Docela náročné. Hlavně v tom, aby to člověku nevlezlo na mozek... Ne, zlehčuji, je to těžké, ale zároveň krásné i obohacující. Člověk tomu musí obětovat opravdu hodně času a úsilí. I když já nemám pocit, že bych byla zpěvačkou, jsem spíše interpretkou a především normálním a obyčejným člověkem, který rád zpívá.

Číst dál: Barbora Polášková – Rozhovor, Praha, říjen 2009

 

Strana 4 z 4